Stefan Kiełsznia, Ulica Nowa, Lublin roku 1930
Stefan Kiełsznia se narodil roku 1911 v Lublinu. Byl knihkupcem a členem Lublinské fotografické společnosti. V třicátých letech dvacátého století zhotovil v židovské čtvrti bezpočet fotografií, které zachycují každodenní život této čtvrti krátce před její přeměnou na ghetto. Vznikl tak jedinečný cyklus snímků, které dokumentují život předválečného Lublinu. Město Lublin bylo před německou okupací během druhé světové války jedním z polských center židovské populace. Především chasidismus, který vznikl v polovině osmnáctého století v jihovýchodním Polsku a na Ukrajině, a který dodnes přetrvává v židovských obcích celého světa, zde zapustil hluboké kořeny. Židovské obyvatelstvo bylo odtud zavlečeno do Sobiboru, Bełżecu a do vyhlazovacího tábora Majdanek, který se nacházel v jižní části města Lublinu. Kiełsznia zemřel roku 1987.
Když jsem na cestě do Lublinu v roce 2006 poprvé v místním divadle ’Městská brána NN’ uviděla fotografie Stefana Kiełsznii, byla jsem si od prvního momentu jista, že něco, oč jsem se po léta pokoušela ve své vlastní umělecké praxi, je zde zcela přirozeně přítomno. Rozmanité výjevy aktérů a činností, o jejichž analýzu jsem se usilovně snažila, stejně jako o jejich zakomponování do uměleckých projektů, abych přišla na stopu kdysi proběhlým změnám, zde byly k vidění jako obyčejný scénář všedního dne. Díky fotografem civilně pořízenému záběru, který si nekladl nároky na výjimečnost, se městský prostor stává známým, nikoli cizím. Charakter reklamních poutačů – s nápisy a popisem zboží kladenými jak do juxtapozice, tak i do rovnocenného postavení  – zobrazuje nejrůznější stupně koexistující i znejasněné abstrakce. Kompozice obrazových motivů a nápisů na budovách s jejich výklenky, vchody a temnými zákoutími by mohly vyústit do sentimentálního vyznění, nebýt neustálého proudu lidí, který se vkrádá do našeho pohledu. Jedná se o pohled do dnes již zmizelého světa, který pro mě představuje „depozitář“ budoucích struktur a možností. Stefanu Kiełszniovi se, podle mého názoru, podařilo zviditelnit vrstvy, které zůstávají obvykle nepovšimnuty. Fotograf odhaluje členitost pulzujícího veřejného prostoru: ulici, rovinu štítů, reklamy, pak rovinu výloh, které zobrazují obchodní zónu, ještě předtím, než dojde ke směně, a umožňuje nahlédnout do potemnělých prostor obchodu se zbožím, merkantilu.

Stefan Kiełsznia, Ulica Nowa, Lublin 1930s
Stefan Kiełsznia was born in 1911 in Lublin. He was a bookseller and a member of the Lublin Photography Association. In the 1930s he took a large series of photographs in the Jewish quarter that show everyday life shortly before this area was turned into a ghetto. This unique cycle of images documents life in prewar Lublin. Before the German occupation during the Second World War, Lublin was one of the centers of Jewish life in Poland. In particular many chapters in the multifaceted history of Hasidism, which came into being in the mid-18th century in southeastern Poland and Ukraine and now survives in Jewish communities around the world, unfolded in the city. Lublin’s Jewish population was deported to Sobibór, Bełżec, and to the extermination camp Majdanek, which was situated in one of Lublin’s southern districts. Kiełsznia died in 1987.
When I saw Stefan Kiełsznia’s photographs in 2006 in Lublin’s ’Brama Grodzka- Teatr NN’ on a trip to the city, I was convinced at first glance that something that I had been trying to uncover for years in my own artistic practice was made visible in an entirely natural manner in his work. The various levels of representation and action that I strive to analyze and process in order to track down possible changes were visible here as a normal everyday scenario. Through the photographer’s unobtrusive record, which shows no desire to be representative, an urban space becomes visible that is apparently not characterized by alienation. The character of the advertising panels—with lettering and depictions of goods juxtaposed and given equal importance—displays a broad spectrum of degrees of abstraction, coexisting and intermingled. The scenarios traced out in images and writing on the architecture, with its projections, entrances, and dark depths, might give rise to sentimental contemplation, were it not for the incessant flow of people that cuts across our gaze. It is a glimpse into a world that has now vanished, but I see in it a “repository” for future structures and possibilities. To my mind, Stefan Kiełsznia has succeeded in making visible a stratification that is normally concealed, revealing the multiple layers of a vibrant space of action: the street, the stratum of the signs, the adverts, then the level of the shop windows, which constitute a further zone of transit before trade occurs, and glimpses into the dark spaces of exchanges, ultimately of trade in goods, the mercantile.